28.2. – 14.5.2023

Ondřej Sekora (1899–1967) patří mezi význačné osobnosti české kultury 20. století a všichni jej dodnes znají především díky jeho knihám pro děti. Rozsah Sekorových tvůrčích aktivit ovšem dalece překračoval hranice dětské literatury a působí impozantně i více než pětapadesát let po jeho úmrtí. Sekora začínal jako žurnalista v Lidových novinách, kam přispíval sportovními reportážemi, karikaturami, kresleným humorem, obrázkovými seriály i ilustracemi textů jiných autorů. Vřelý vztah ke sportu jej přivedl například k roli lyžařského instruktora v Alpách, ale také se díky němu stal propagátorem ragby v Československu – přeložil jeho pravidla, trénoval několik týmů a dlouho působil jako rozhodčí. Láska k výtvarnému umění jej zase nasměrovala k soukromé malířské tvorbě, jejíž nejzajímavější část byla inspirována dílem francouzského výtvarníka Henriho Rousseaua. Zájem o přírodu Sekoru podnítil nejen k vytvoření Ferdy Mravence a mnoha dalších zvířecích hrdinů, ale též k budování sbírky hmyzu. Jeho záliba v obrazovém vyprávění zapříčinila, že je dnes vnímán jako jedna ze zakladatelských osobností českého komiksu. Úspěch knížek s Ferdou Mravencem mu otevřel dveře ke spolupráci s divadlem, rozhlasem, filmem a později i televizí, kde si mohl vyzkoušet pozice scénografa, kostýmního výtvarníka nebo scenáristy. Jako zaměstnanec Státního nakladatelství dětské knihy měl po druhé světové válce několik let možnost ovlivňovat podobu publikací pro nejmenší čtenáře z pozice redaktora. Sekorova všestrannost ovšem měla také jeden paradoxní důsledek – vždy poněkud komplikovala plné docenění jeho díla. Jeho schopnost propojit do jednoho organického celku textové a obrazové sdělení způsobila, že byl v každé umělecké disciplíně vnímán tak trochu jako vetřelec – mezi literáty jako píšící výtvarník, mezi výtvarníky jako kreslící literát a dosti podobně i v dalších oborech. Stávající výstava, která je uspořádána u příležitosti devadesátého výročí zrodu Ferdy Mravence, má proto ambici ukázat jak Sekorovu povědomou tvář, tak připomenout i jeho polohy, které jsou stále známé spíše jen specialistům na dané oblasti. Ve výsledku si tedy výstava klade za cíl prezentovat Sekorovu tvůrčí osobnost v celé její mnohotvárnosti.

18.10. 2022 – 20.1. 2023

Theodor a Jan Pištěk jsou známí malíři, kteří spolu, ačkoliv už mají za sebou desítky výstav, ještě nikdy nevystavovali. Expozice Dva světy je tudíž jejich galerijní premiérou a jako takovou – vzhledem ke kvalitě obou autorů - ji můžeme považovat za prvořadou událost. Připomeňme si známá fakta. Letos jubilující Theodor je legendou v tom nejvlastnějším smyslu tohoto slova. Patří ke generaci, která na výtvarnou scénu vstoupila v šedesátých letech minulého století, stal se klíčovým představitelem hyperrealistického malířství a jeho tvorba kostýmního návrháře mu přinesla světové uznání. Jan zase zaujímá důležité postavení mezi nadanými umělci přelomu osmdesátých a devadesátých let, období neklidného, avšak velmi plodného , kdy se v znovunabyté svobodě intenzivně rozvíjely postmoderní tendence. Jakkoliv jsou, přes nejužší možnou rodinnou vazbu, coby umělci rozdílní (každý si vypracoval svůj jasně definovaný styl), mají hodně společného. Oběma jim je vlastní neochvějná důvěra v sílu obrazu a v malbu, onu výsostnou výtvarnou disciplínu, která jim umožňuje ztvárňovat rozmanitá témata a vize. Podobně je spojuje bytostná touha po dokonalosti, po co nejpřesvědčivějším podání, v němž musí být obsah díla v naprostém souladu s formou. Jsou nekompromisní, což je další důvod, proč je o jejich díla takový zájem. Jak Theodor, tak Jan kladou důraz na kvalitu provedení výstavy, která je v jejich pojetí více než jenom expozicí: snaží se připravit divákovi co nejkomplexnější vizuální zážitek. A cítí-li to jako nezbytné, odloží štětec a vytvoří objekt. Výstava Theodora Pištěka a Jana Pištěka je pokračováním úspěšného cyklu, v jehož rámci jsou v Galerii Villa Pellé prezentováni přední umělci v mezigeneračním dialogu. Připomeňme si, že v minulosti byla takto koncipována kupříkladu přehlídka Miroslava Mirvalda a Jana Kalába nazvaná Kód geometrie nebo letošní Paralely přinášející pohled na tvorbu Stanislava Kolíbala a Karla Štědrého. Tyto výstavy nám mimo jiné připomínají, že dílo která chce být aktuální, musí být především nadčasové. A také to, že věk je jenom číslo.

3.8. - 2.10. 2022

Název zatím nejobsáhlejší výstavy jednoho z nejvýraznější expresivních malířů své generace Martina Salajky (1981) je zároveň i jejím hlavním tématem. Absolvent ateliéru malby Michaela Rittsteina na pražské akademii se ve svém vizuálním přemýšlení zaměřuje na některé aspekty současného života, jež jsou svou podstatou proměnlivé, matoucí a tím i obecně neuchopitelné. Nejčastěji přitom vychází z osobní mytologie. V jeho obrazech se stejně tak objevují ryby a chameleoni, jako městské přeludy potulující se labyrintem nočních ulic. Vždy se ovšem jedná o spíš tušené přízraky či stíny než skutečná těla, které se rozplývají stejně tak nečekaně jako se objevily. Skryté jsou i jejich významy, takže je možné vnímat jednotlivá zobrazení symbolicky. Obsahová nedefinovatelnost se odráží i ve formální stránce, která se prostírá mezi realitou a abstrahující vizí. Stejnou dynamiku chce vyjádřit i kombinovaný expoziční přístup, který vedle sebe staví prvky tradiční prezentace, uzavřené tématické instalace a kabinetu kuriozit. Kurátorem je Radek Wohlmuth. Grafickou podobu výstavy vytvořil Martin T. Pecina.

2.6 - 7.8. 2022

Je výběrový výstavní projekt zaměřený na nejvýraznější autory s kořeny s české graffiti scéně a zároveň připomínka deseti let od první velké institucionální výstavy mezinárodního graffiti Městem posedlí (GHMP, 2012) v České republice. Expozice zaměřená především na malbu a objekty bude kombinovat závěsné obrazy s několika piecy vytvořenými přímo na zdi galerijního prostoru. Základ autorské sestavy tvoří legendy českého graffiti, které se iniciačního projektu zúčastnily, ale i několik dalších silných writerů, kteří se vyprofilovali v mezidobí uplynulé dekády. Projekt není důsledně tematizován ani formálně vymezen, podobně jako původní výstava má ambici obsáhnout některé zásadní výrazové a inspirační proudy, ať je to geometrická abstrakce, exprese nebo komiksový realismus a je zaměřen především na silný individuální výraz.

Výstava Paralely je setkáním dvou umělců, které od sebe sice dělí šedesát let, ale přesto mají k sobě v nejrůznějších souvislostech blízko. Oba jsou absolventy Vysoké školy uměleckoprůmyslové a jak Stanislav Kolíbal, tak Karel Štědrý se úspěšně věnují úpravám knih či katalogů, a spojuje je také zájem o architekturu, veřejný prostor. Podstatné je, že jde o umělce zaměřené na geometricky abstraktní tvorbu. Stanislav Kolíbal je nezpochybnitelnou legendou současného výtvarného umění. Stal se mezinárodně uznávaným sochařem, jehož rozsáhlé, pořád prohlubované dílo najdeme ve sbírkách předních světových muzeí a galerií. Karel Štědrý zase patří k předním osobnostem českého malířství, které vstoupily na uměleckou scénu ve druhém desetiletí jednadvacátého století. Když měl Stanislav Kolíbal v roce 2019 výstavu v československém pavilonu bienále v Benátkách, Štědrý mu pomáhal s její realizací: sochaře pokládá za vzor cílevědomosti, neutuchající kreativity a umělecké pravdivosti, která vychází z pevných životních postojů. Výstava Paralely má přehlednou kompozici, jež postupně graduje. Přízemí je vyhrazeno proslulým reliéfům a akvarelům Stanislava Kolíbala, které vznikaly v posledních letech a jsou dokladem umělcovy jedinečné citlivosti a soustředěnosti. Pomocí minimálních prostředků, v redukované barevnosti, dosahuje maximálního vizuálního účinku. V prvním patře jsou samostatně instalovány rozměrné obrazy Karla Štědrého, založené na postupném rozvíjení abstraktního tvarosloví. Odráží umělcův dlouhodobý zájem o geometrii, ale zároveň na diváka působí spontánně, což je podpořeno jejich výraznou barevností. Ve vedlejší místnosti se dosavadní „paralely“ mění v dynamický „dialog“. Jsou zde poprvé představeny návrhy monumentálních děl, které Stanislav Kolíbal a Karel Štědrý vytvořili pro rezidenční areál v pražských Vysočanech. Expozice vrcholí v podkrovních prostorách, kde jsou instalovány komorní sochy Stanislava Kolíbala z padesátých let dvacátého století, které předznamenaly jeho pozdější umělecký vývoj, jímž se zapsal do dějin výtvarného umění.

20. 1 2021 - 20. 2. 2022

Radek Pilař (1931–1993) je známý především jako ilustrátor dětských knížek a výtvarník animovaných seriálů. Popularitu mu už koncem šedesátých let zajistila znělka Večerníčku a kreslené příběhy „dobrého loupežníka“ Rumcajse. Ačkoliv měl v té době za sebou řadu pozoruhodných pokusů o propojení malby, fotografie a filmu, po nástupu takzvané normalizace se zdálo, že se soustředil výhradně na tvorbu pro nejmenší. Není divu, že když se o dvacet let později ze soukromí ateliéru vynořily strukturální abstrakce, asambláže s roztavenými plasty a průkopnické videoartové realizace, působily vedle oblíbených televizních postaviček jako zjevení z jiného světa. Autor měl bohužel už jen velmi málo času, aby mohl tuto část své práce divákům představit; teprve výstavy, uspořádané po umělcově smrti, začaly odkrývat vrstevnatou poetiku rozsáhlého díla i souvislosti mezi zakázkovou a volnou tvorbou. Veřejnost se dozvídala o zaujetí „blbou malbou“ pouťových atrakcí a osobitých reakcích na pop art; o rozporuplném vztahu k televizi i nadšení videem, které považoval za nástroj schopný demokratizovat sféru vizuální kultury. Retrospektiva Radka Pilaře, uspořádaná u příležitosti devadesátého výročí narození, na tento trend navazuje a snaží se přiblížit autorovo odhodlání vytvářet srozumitelnou řeč nové „obrazové doby“ prostřednictvím těch nejaktuálnějších technologií. Výstava v Galerii Villa Pellé je také (další) příležitostí ocenit Pilařovu celoživotní chuť experimentovat a zároveň touhu oslovit co nejširší publikum.