GALINA MIKLÍNOVÁ: MUZEUM LICHOŽROUTŮ VSTUP VÍTANÝ!!! 2. 12. 2020 – 9. 5. 2021

Retrospektiva Galiny Miklínové promění Villu Pellé v Muzeum Lichožroutů Muzeum lichožroutů: Vstup vítaný!!! Tak se jmenuje výběrová multimediální retrospektiva ilustrátorky, výtvarnice a filmařky Galiny Miklínové, kterou pro malé i velké návštěvníky připravila Villa Pellé. Dílo Galiny Miklínové, známé doma i v zahraničí, plynule přechází mezi ilustrací a animovaným filmem, rozumí si s hudbou a performancí, a umožňuje tak zdůraznit multimediální pojetí výstavy. Té pochopitelně dominují lichožrouti, jejichž příběhy Galina vytvořila s básníkem a spisovatelem knížek pro děti a mládež Pavlem Šrutem (1940–2018). Vesměs sympatičtí pletení rošťáci, kteří se stali nepřehlédnutelným knižním i filmovým fenoménem, však nechávají prostor i další autorčině práci, například vombatu Jirkovi, strašidýlku Strášovi, Cílovníkům nebo „klanarádům“ H2O. „Výstava Galiny Miklínové, kterou považujeme za jednu z nejvýraznějších ilustrátorek prvních dvou dekád tohoto století, je logickým pokračováním naší snahy představit špičku této výtvarné oblasti nejen od nás,” říká ředitelka Galerie Villa Pellé Vladana Rýdlová a dodává: „Jsme rádi, že se tak právem přidá po bok takových velikánům, jako byli Jiří Šalamoun, Jiří Šlitr, Daisy Mrázková nebo Jean-Jacques Sempé.“ Muzeum Lichožroutů, do kterého je vstup vítaný, připravili spolu s autorkou kurátor Radim Kopáč, scénograf Jan Tomšů a grafické studio Carton Clan. Výstavu, která bude ve Ville Pellé otevřena až do 9. 5. 2021, doprovodí řada diskusí, tvůrčích dílen a komentovaných prohlídek pro děti i širokou veřejnost, stejně jako edukační programy pro školy. Galina Miklínová (*1970 v Ostravě) vystudovala SUPŠ v Uherském Hradišti (užitá grafika) a VŠUP v Praze (ateliér filmové a televizní grafiky; M. Jágr a J. Barta). Absolvovala stáž na Humberside University ve Velké Británii, obor animovaný film. Je zřejmě nejznámější česká ilustrátorka knih pro děti a mládež po roce 2000, proslavená hlavně spoluprací s básníkem Pavlem Šrutem (1940–2018), zejména jejich románovou trilogií Lichožrouti (Kniha desetiletí v soutěži Magnesia Litera, Nejkrásnější kniha 2008, cca. 150.000 prodaných výtisků v češtině, překlady do cca 17 jazyků, filmová verze 2016), ale i s dalšími autory, jako Eva Papoušková (Cílovníci, Vombat Jirka, Kosprd a Telecí), Petr Stančík (série H2O) nebo Alena Mornštajnová (Strašidýlko Stráša). Je také filmovou scenáristkou, výtvarnicí a režisérkou, kromě Lichožroutů vytvořila například tři řady úspěšných večerníčků O Kanafáskovi pro Českou televizi.

Více zde: villapelle.cz/muzeum-lichozroutu-on-line/

Vlastimil Oecha - Obrazy / Země snivců

Malířské dílo Vlastmila Pechy (*1936) je inspirováno surrealismem, který tento malíř-samouk nevnímá pouze jako umělecký směr, ale jako způsob života, myšlení a následně i tvoření. Prostřednictvím současné výstavy nás zve do „Země snivců", soukromého světa představ a imaginace. Vlídná absurdita obrazů Vlastimila Pechy vrací do všedního života hravost, imaginaci, humor a nezbytnou nadsázku. Nechybí ani poděkování Salvadoru Dalímu za celoživotní inspiraci, které se promítlo zejména do obrazu „Mistr hraje jojo".

Od 14. července do konce měsíce hostí Písecká brána výstavu obrazů Vlastimila Pechy z Prahy 6. Výstava obrazů má netradiční motiv - „Země snivců".

Vlastimil Pecha je malířem samoukem, narozeným v roce 1936. Absolvent Filmové školy v Čimelicích, rodák z Nového Jičína, žije v Praze 6 od roku 1965.

Malbě a malování se věnuje soustavně od mládí. Největší rozvoj jeho mistrovství v realizacích velkoplošné kresby nastal při absolvování základní vojenské služby, kdy se jeho „výtvory" objevily prostřednictvím postav samopalníka, hrdinského Jana Žižky, čackého zemědělce či prsaté zemědělky kde jinde než na kasárenských plochách vně i uvnitř. Zlatý věk malby štětkou na malování pokojů a kýblů barvy.

Daleko menší kresby, převážně kreslené vtipy, se v tisku začaly objevovat následně a to až do roku 1968 v Literárních novinách, Plameni i Dikobrazu. V průběhu normalizace a zániku některých tiskovin nebyl samozřejmě tematický zájem o tyto kresby a tak se objevují až později v závěru 70tých let v Tvorbě a Kmenu. Stále však se věnoval volné kresbě „do šuplíku" a depozitáře ve sklepě. Tam byly zničeny požárem a následným hasícím zásahem profesionálního požárního sboru z Petřin. Na čas tato ztráta ochromila jeho volnou tvorbu (několik obrázků se zachránilo) a další impulz se dostavil zlomovým datem roku 1982, kdy měl možnost poprvé vyjet na západ od Rozvadova a mimo jiné navštívit celoživotní výstavu Katalánského rodáka Salvádora Dalího v Londýně. No komu by se tenkrát Dalí nelíbil.

Surrealizmus, ne jako umělecký směr, ale jako způsob života, myšlení a následně i tvoření. Pozvánka do „země snivců", představ a imaginace. Absurdita obrazů Vlastimila Pechy inspirovaných tímto uměleckým směrem, vrací do všedního života vlídnost, hravost, imaginaci všedního dne, trochu humoru a nezbytné nadsázky či nadhledu. V jeho tvorbě samozřejmě nesmí chybět osobní poděkování mistrovi Dalímu za inspiraci, které se promítlo mimo jiné do obrazu „Mistr hraje jojo".

Obrazy pak byly poprvé vystaveny až v roce 1997 ve foyeru a klubu pražského divadla v Celetné, následovala rozsáhlá výstava ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy, televizním klubu Košík na Kavčích horách a Galerii Českého Krasu v Žilkovicích.

Nyní uváděná výstava v prostorách Písecké brány, se koná díky pochopení a vlídné přízně úřadu a pracovníků Městské části Prahy 6, za což jim patří velké poděkování autora. Obsahuje výběr z tvorby zhruba od roku 1993 až dosud.

Sám autor o svém výběru obrazů na tuto výstavu říká: „O vlastních obrazech se dá popsat jistě mnoho, ale to by měl asi psát profesionální teoretik umění a ne samouk, kterému se zalíbil tento styl malování a vymezování myšlení. Pravda je, že jsem se pokoušel i o nějakou smysluplnou abstraktní tvorbu. Nejde to. Hlava to nebere. Proto se stále vracím a využívám k malbě akrylové barvy na papíře nebo desce, které působí výrazně až poněkud plakátově. A také proto, že rychle schnou.

Dalo by se psát dále o míře úsměvnosti, vlídnosti, smyslu pro hru a karikaturu, ale to by již bylo nad rámec této stručné informace a opakování se. Možná, že zde by bylo namístě pouze zdůraznit, že názvy obrazů jsem se vždy snažil spojit s obrazem a troufám si z vlastní ješitnosti tvrdit, že jsou jeho nedílnou součástí..."

Vlastní pokoj aneb Růžena Zátková a ty druhé

Putovní výstavní projekt, který vznikl u příležitosti objevné výstavy věnované malířce Růženě Zátkové (Růžena – Příběh malířky Růženy Zátkové) v Císařské konírně Pražského hradu od 8. dubna do 31. července 2011. Písecká brána, 28. duben – 31. květen 2011, otevřeno úterý až neděle od 14.00 do 19.00

„… když máte žízeň a jste u pramene čisté vody, tak buď vezmete skleničku, abyste do ní vodu nabral a napil se, nebo se napijete z dlaní, anebo přímo ústy. Sklenička je filozofie (nebo všeobecně věda), ruce, to je umění, a ústa? Rozumíte?“

Růžena Zátková, z dopisu Michailu Larionovovi z 26. dubna 1917, Treťjakovská státní galerie

 

Se svolením Virginie Woolfové jsme „vlastní“ pokoj nabídli nejen básnířce a spisovatelce, ale i malířce – umělkyni výtvarné. Ačkoli měla dle Woolfové více štěstí a nebyla ve své době tolik posmívána jako žena píšící, jí podobných najdeme napříč lidskými dějinami také poskrovnu. Komorní výstava Vlastní pokoj jich představuje hned pět, a to umělkyň pouze českých a kromě jediné neznámých. Tvořily sice již v době ženám relativně přející, od počátku do poloviny 20. století, přesto ale zůstaly neobjeveny a nezařazeny do dějin umění (které se bezesporu hemží mnoha podobně se umělecky vyjadřujícími muži). Z této pětice se vymyká výrazná Eva Kmentová, autorka inovativních sochařských děl, objektů, ale i křehkých instalací a kreseb, dnes je již považovaná za klasickou autorku druhé poloviny 20. století. Snad pro její tvorbu samu, snad proto, že je z umělkyň Vlastního pokoje nejmladší, nebo proto, že se jí obdivoval Jindřich Chalupecký. Právě opačný je příběh Mirky Miškovské, jejíž tvůrčí období se dá ohraničit vztahem s básníkem a malířem Ottou Mizerou. Neexistuje o ní jediné slovníkové či encyklopedické heslo, pokusem připomenout ji byla jediná výstava v galerii Maldoror. Podobně na tom donedávna byla i Růžena Zátková, jejíhož o více než devadesát let zpožděného návratu domů (většinu života strávila v Itálii a ve Švýcarsku) v podobě výstavy a monografie jsme nyní svědky. Obdobný počet výstav (dvě samostatné) i některé životní okamžiky jako u Zátkové se pojí s osobností Marie Galimberti-Provázkové. Ač pravidelně vystavovala na Salon d’Automne a na Salon des Indépendants v Paříži, v Čechách je bohužel víceméně neznámá. Poslední z obyvatelek Vlastního pokoje, nikoli ale z řady neznámých, je Edita Hirschová, jejíž díla v pařížském ateliéru s největší pravděpodobností zničili nacisté, když byla tato nadaná umělkyně zvaná Tita deportována do Osvětimi. Tolik výčet dam praktikujících umění, který je jistě kusý a nečiní si nárok na úplnost. Podobně ani výstava, již inspirovaly osudy Růženy Zátkové, není uzavřená, stejně jako bádání o jednotlivých autorkách. Jen čas, který jim teoretičky umění Daniela Kramerová, Martina Pachmanová, Alena Pomajzlová, Anna Pravdová a Vanda Skálová věnují, ukáže, kde vlastně tyto umělkyně stojí. Zda v neznámu, právem tam vykázány, nebo u okna svého Vlastního pokoje, který přeje soustředění a má dveře na zámek.

 

KŘEST MONOGRAFIE RŮŽENA – PŘÍBĚH MALÍŘKY RŮŽENY ZÁTKOVÉ 

8. dubna 2011, 18 hodin 

Slavnostní křest monografie autorky Aleny Pomajzlové věnované malířce Růženě Zátkové.

 

VÝSTAVA VLASTNÍ POKOJ - Růžena (Zátková a ty druhé) 

28. duben – 31. květen 2011 

 

VERNISÁŽ 

27. dubna 2011, 18 hodin 

Součástí večera futuristická hudební férie v podání Sester Havelkových. 

 

PŘEDNÁŠKOVÝ CYKLUS 

RŮŽENA (ZÁTKOVÁ A TY DRUHÉ) / ŽENY KURÁTORKY O ŽENÁCH UMĚLKYNÍCH 

 

Přednáškový cyklus, v jehož rámci historičky umění představí víceméně neznámé české umělkyně. 

 

28. duben 2011, 18 hodin 

Úvodní přednáška

Alena Pomajzlová

RŮŽENA ZÁTKOVÁ

 

4. květen 2011, 18 hodin 

Anna Pravdová

EDITA HIRSCHOVÁ

 

12. květen 2011, 18 hodin 

Daniela Kramerová

EVA KMENTOVÁ

 

19. květen 2011, 18 hodin 

Martina Pachmanová

MARIE GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ

 

24. květen 2011, 18 hodin 

Vanda Skálová

MIRKA MIŠKOVSKÁ

 

Doprovodný program se koná pod záštitou Marie Kousalíkové, starostky Městské části Prahy 6. 

 

Produkce doprovodných programů: Vladana Rýdlová, Klára Vomáčková, Daniela Sommerová, Petr Mändl

Koncepce výstavy Vlastní pokoj – Růžena (Zátková a ty druhé): Klára Vomáčková

 

POŘADATELÉ DOPROVODNÝCH PROGRAMŮ

Porte, Taktika Muzika, Arbor vitae societas

PARTNEŘI DOPROVODNÝCH PROGRAMŮ 

ČD Cargo, Městská část Praha 6, Arthotel, Svoboda & Williams | Realitní kancelář v Praze

 

www.ruzenazatkova.cz, www.arborvitae.eu, www.hrad.cz, www.porteos.cz