Vánoce ve staré Praze

Výstava unikátních fotografií z přelomu 19. a 20. století

V pátek 25. listopadu v 17 hodin byla v Písecké bráně zahájena výstava historických fotografií  Vánoce ve staré Praze. Třicet unikátních fotografií přenáší návštěvníky do atmosféry předvánočního a vánočního času Prahy před 100 lety. Fotografie z počátku 20. století ukazují, jak duchovní rozměr Vánoc, tak radost pramenící z vánočních dárků pod stromečkem. Romantiku zasněženého města s předvánočními trhy doplní snímky zimních radovánek Pražanů.

Pohodu  a klid staré předvánoční Prahy můžete v Písecké bráně zakusit od 27. listopadu do 6. ledna denně (s výjimkou pondělí) od  14 do 19 hodin.

Advent a Vánoce prožívali Pražané v prvních desetiletích existence fotografie podobně intenzivně jako dnes, jejich aktivity však byly zaměřené více duchovním směrem a opředené tradičními zvyky. Doba adventu, tedy času před příchodem Ježíše Krista, začíná čtyři neděle před 25. prosincem, takže první adventní neděle je pohyblivá. I v současnosti mnohé domy zdobíme adventními věnci. Svátek sv. Ondřeje (30. 11.) býval spojen s věštěním, svátek sv. Barbory (4. 12.) se i v současnosti pojí s „barborkami”, větvičkami třešní nebo višní, které mají vykvést o Vánocích. Mikulášská nadílka se u našich předků neslavila s takovou pompou, nicméně kolem svátku legendárního štědrého biskupa se již naplno rozjel mikulášský trh na Staroměstském náměstí, kam chodila většina Pražanů.

Prožívání vánočních svátků mívalo v mnoha pražských rodinách důstojnou atmosféru klidu a usebrání. Na snímcích z vánočních dnů nacházíme jak obrazy plné pokory, tak záběry stavící na odiv nějaký výjimečný dárek. Stejně jako dnes, i tehdy se fotografie Vánoc pořizovaly jako rodinná památka na sváteční chvíle, i když snímků nevznikalo takové množství. Zvyk zdobit stromeček a dávat dárky byl v době zrodu fotografie již rozšířený, jen množství dárků nebývalo nikterak ohromující a výzdoba stromečků skromná. K oblíbené štědrovečerní úpravě kapra na černo dodávaly četné pražské pivovary tzv. mladinku, teplé pivo. Po jedenácté hodině večerní se lidé odebírali do kostelů na „půlnoční”. Zasněženými ulicemi blikaly plynové svítilny, tu a tam přeletěly sáně s hlaholem zvonků. Podle snímků se zdá, že o vánočním čase kolem roku 1900 býval v Praze – na rozdíl od současnosti – pravidelně sníh. Štědrovečerní večeře, následující Boží hod a svátek sv. Štěpána, byly spojeny s mnoha rituály, k nimž patřily i pověry kolem předvídání dalšího osudu členů rodiny. Rozkrajovalo se jablko, v umyvadle s vodou se pouštěly ořechové skořápky se svíčkou, lilo se olovo. Bylo zvykem chodit do kostelů, kde byly od Štědrého dne vystaveny jesličky, z nichž některé upoutávaly pozornost svou neobvyklostí. Vedle betlémů v kostelích se vystavovaly jesličky v bytech a mnohdy i v obchodech. Doma se zpívaly koledy, zábava byla zkrátka aktivní. I poslední den v roce se slavil v poněkud jiném duchu než je tomu dnes. Staropražan trávil Silvestra obvykle doma při džbánu pražského piva. Na Nový rok se Pražané svátečně ustrojili a chodívalo se do kostela. Bylo pověrou, že předkrmem svátečního novoročního oběda byla čočka, která znamenala přísun peněz. Zajíc na Nový rok na stůl nesměl, to by štěstí uteklo. Také ryby ne, to by uplavalo... Odpoledne na Nový rok doručoval do mnoha rodin veřejný posluha v čepici s nápisem Expres písemná novoroční blahopřání. Třeba takové, jaké uzavírá naši výstavu.

Šťastný nový rok.

Podzimní hrátky I.

V sobotu a neděli 24. a 25. září si v zaplněné Písecké bráně děti i dospělí zhotovovali zvířátka z lesních plodů, čelenky a draky, malovali, skákali na trampolíně a skákacím hradě, sledovali vystoupení Michala Nesvadby, Divadla v kufru, účastnili se besedy s ilustrátorkou Evou Pekárkovou-Sýkorovou, opékali buřty a zažili mnoho dalších atrakcí.

Městská část Praha 6 a občanské sdružení Porte uspořádaly Podzimní hrátky pro děti i pro dospělé

Sobota 24. září

13.00 - 17.00

Výtvarné dílny pod vedením ilustrátorky Evy Sýkorové-Pekárkové; výroba zvířátek z kaštanů, malování draků a další výtvarné činnosti

Sportování s Prahou 6 - skákání přes švihadlo či na skákacím hradu a trampolíně, zkouška rovnováhy a přesné „mušky"

16.40 setkání se starostkou MČ Praha 6 Ing. Marií Kousalíkovou

17.00 Michal z kouzelné školky - ta největší legrace

Po hrátkách s Michalem Nesvadbou si může každý zájemce opéci pravé špekáčky

Neděle 25. září

11.30 - 17.00

Výtvarné dílny pod vedením zkušených lektorů, malování draka, vystřihování čelenek, navlékání přírodních korálků a další

Sportování - skákací hrad, trampolína, švihadla, házení na cíl

14.00 povídání s ilustrátorkou oblíbených dětských knih a autorkou televizních večerníčků Evou Sýkorovou-Pekárkovou

17.00 Divadlo v kufru - pohádka O čarovné rybí kostičce od Charlese Dickense o tom, jak pan Král koupil lososa u pana Šupinky

Eva Pilarová - fotoobrázky

Fotoobrázky Evy Pilarové sklízejí velký úspěch na výstavách v České republice i v zahraničí, zájem o ně projevují sběratelé uměleckých fotografií. Výstava se konala od 6. září do 2. října 2011 v historických prostorách Písecké brány u Pražského hradu. Toto magické místo se nachází nedaleko bydliště zpěvačky, která se sice narodila v Brně, ale v šestém pražském obvodu bydlí většinu svého života. V loňském roce se stala čestnou občankou Prahy 6.

Termín: 6. 9. až 2. 10 2011

Místo konání: Písecká brána, K Brusce 5, Praha 6 - Hradčany

Otevírací doba: úterý až neděle od 14 do 19 hodin

Pořadatel: Městská část Praha 6, Porte o.s.

Záštitu nad výstavou převzala starostka Městské části Praha 6 Ing. Marie Kousalíková, patrony výstavy se stali fotografové Jan Saudek a Josef Louda.

Vlastimil Oecha - Obrazy / Země snivců

Malířské dílo Vlastmila Pechy (*1936) je inspirováno surrealismem, který tento malíř-samouk nevnímá pouze jako umělecký směr, ale jako způsob života, myšlení a následně i tvoření. Prostřednictvím současné výstavy nás zve do „Země snivců", soukromého světa představ a imaginace. Vlídná absurdita obrazů Vlastimila Pechy vrací do všedního života hravost, imaginaci, humor a nezbytnou nadsázku. Nechybí ani poděkování Salvadoru Dalímu za celoživotní inspiraci, které se promítlo zejména do obrazu „Mistr hraje jojo".

Od 14. července do konce měsíce hostí Písecká brána výstavu obrazů Vlastimila Pechy z Prahy 6. Výstava obrazů má netradiční motiv - „Země snivců".

Vlastimil Pecha je malířem samoukem, narozeným v roce 1936. Absolvent Filmové školy v Čimelicích, rodák z Nového Jičína, žije v Praze 6 od roku 1965.

Malbě a malování se věnuje soustavně od mládí. Největší rozvoj jeho mistrovství v realizacích velkoplošné kresby nastal při absolvování základní vojenské služby, kdy se jeho „výtvory" objevily prostřednictvím postav samopalníka, hrdinského Jana Žižky, čackého zemědělce či prsaté zemědělky kde jinde než na kasárenských plochách vně i uvnitř. Zlatý věk malby štětkou na malování pokojů a kýblů barvy.

Daleko menší kresby, převážně kreslené vtipy, se v tisku začaly objevovat následně a to až do roku 1968 v Literárních novinách, Plameni i Dikobrazu. V průběhu normalizace a zániku některých tiskovin nebyl samozřejmě tematický zájem o tyto kresby a tak se objevují až později v závěru 70tých let v Tvorbě a Kmenu. Stále však se věnoval volné kresbě „do šuplíku" a depozitáře ve sklepě. Tam byly zničeny požárem a následným hasícím zásahem profesionálního požárního sboru z Petřin. Na čas tato ztráta ochromila jeho volnou tvorbu (několik obrázků se zachránilo) a další impulz se dostavil zlomovým datem roku 1982, kdy měl možnost poprvé vyjet na západ od Rozvadova a mimo jiné navštívit celoživotní výstavu Katalánského rodáka Salvádora Dalího v Londýně. No komu by se tenkrát Dalí nelíbil.

Surrealizmus, ne jako umělecký směr, ale jako způsob života, myšlení a následně i tvoření. Pozvánka do „země snivců", představ a imaginace. Absurdita obrazů Vlastimila Pechy inspirovaných tímto uměleckým směrem, vrací do všedního života vlídnost, hravost, imaginaci všedního dne, trochu humoru a nezbytné nadsázky či nadhledu. V jeho tvorbě samozřejmě nesmí chybět osobní poděkování mistrovi Dalímu za inspiraci, které se promítlo mimo jiné do obrazu „Mistr hraje jojo".

Obrazy pak byly poprvé vystaveny až v roce 1997 ve foyeru a klubu pražského divadla v Celetné, následovala rozsáhlá výstava ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy, televizním klubu Košík na Kavčích horách a Galerii Českého Krasu v Žilkovicích.

Nyní uváděná výstava v prostorách Písecké brány, se koná díky pochopení a vlídné přízně úřadu a pracovníků Městské části Prahy 6, za což jim patří velké poděkování autora. Obsahuje výběr z tvorby zhruba od roku 1993 až dosud.

Sám autor o svém výběru obrazů na tuto výstavu říká: „O vlastních obrazech se dá popsat jistě mnoho, ale to by měl asi psát profesionální teoretik umění a ne samouk, kterému se zalíbil tento styl malování a vymezování myšlení. Pravda je, že jsem se pokoušel i o nějakou smysluplnou abstraktní tvorbu. Nejde to. Hlava to nebere. Proto se stále vracím a využívám k malbě akrylové barvy na papíře nebo desce, které působí výrazně až poněkud plakátově. A také proto, že rychle schnou.

Dalo by se psát dále o míře úsměvnosti, vlídnosti, smyslu pro hru a karikaturu, ale to by již bylo nad rámec této stručné informace a opakování se. Možná, že zde by bylo namístě pouze zdůraznit, že názvy obrazů jsem se vždy snažil spojit s obrazem a troufám si z vlastní ješitnosti tvrdit, že jsou jeho nedílnou součástí..."

Vlastní pokoj aneb Růžena Zátková a ty druhé

Putovní výstavní projekt, který vznikl u příležitosti objevné výstavy věnované malířce Růženě Zátkové (Růžena – Příběh malířky Růženy Zátkové) v Císařské konírně Pražského hradu od 8. dubna do 31. července 2011. Písecká brána, 28. duben – 31. květen 2011, otevřeno úterý až neděle od 14.00 do 19.00

„… když máte žízeň a jste u pramene čisté vody, tak buď vezmete skleničku, abyste do ní vodu nabral a napil se, nebo se napijete z dlaní, anebo přímo ústy. Sklenička je filozofie (nebo všeobecně věda), ruce, to je umění, a ústa? Rozumíte?“

Růžena Zátková, z dopisu Michailu Larionovovi z 26. dubna 1917, Treťjakovská státní galerie

 

Se svolením Virginie Woolfové jsme „vlastní“ pokoj nabídli nejen básnířce a spisovatelce, ale i malířce – umělkyni výtvarné. Ačkoli měla dle Woolfové více štěstí a nebyla ve své době tolik posmívána jako žena píšící, jí podobných najdeme napříč lidskými dějinami také poskrovnu. Komorní výstava Vlastní pokoj jich představuje hned pět, a to umělkyň pouze českých a kromě jediné neznámých. Tvořily sice již v době ženám relativně přející, od počátku do poloviny 20. století, přesto ale zůstaly neobjeveny a nezařazeny do dějin umění (které se bezesporu hemží mnoha podobně se umělecky vyjadřujícími muži). Z této pětice se vymyká výrazná Eva Kmentová, autorka inovativních sochařských děl, objektů, ale i křehkých instalací a kreseb, dnes je již považovaná za klasickou autorku druhé poloviny 20. století. Snad pro její tvorbu samu, snad proto, že je z umělkyň Vlastního pokoje nejmladší, nebo proto, že se jí obdivoval Jindřich Chalupecký. Právě opačný je příběh Mirky Miškovské, jejíž tvůrčí období se dá ohraničit vztahem s básníkem a malířem Ottou Mizerou. Neexistuje o ní jediné slovníkové či encyklopedické heslo, pokusem připomenout ji byla jediná výstava v galerii Maldoror. Podobně na tom donedávna byla i Růžena Zátková, jejíhož o více než devadesát let zpožděného návratu domů (většinu života strávila v Itálii a ve Švýcarsku) v podobě výstavy a monografie jsme nyní svědky. Obdobný počet výstav (dvě samostatné) i některé životní okamžiky jako u Zátkové se pojí s osobností Marie Galimberti-Provázkové. Ač pravidelně vystavovala na Salon d’Automne a na Salon des Indépendants v Paříži, v Čechách je bohužel víceméně neznámá. Poslední z obyvatelek Vlastního pokoje, nikoli ale z řady neznámých, je Edita Hirschová, jejíž díla v pařížském ateliéru s největší pravděpodobností zničili nacisté, když byla tato nadaná umělkyně zvaná Tita deportována do Osvětimi. Tolik výčet dam praktikujících umění, který je jistě kusý a nečiní si nárok na úplnost. Podobně ani výstava, již inspirovaly osudy Růženy Zátkové, není uzavřená, stejně jako bádání o jednotlivých autorkách. Jen čas, který jim teoretičky umění Daniela Kramerová, Martina Pachmanová, Alena Pomajzlová, Anna Pravdová a Vanda Skálová věnují, ukáže, kde vlastně tyto umělkyně stojí. Zda v neznámu, právem tam vykázány, nebo u okna svého Vlastního pokoje, který přeje soustředění a má dveře na zámek.

 

KŘEST MONOGRAFIE RŮŽENA – PŘÍBĚH MALÍŘKY RŮŽENY ZÁTKOVÉ 

8. dubna 2011, 18 hodin 

Slavnostní křest monografie autorky Aleny Pomajzlové věnované malířce Růženě Zátkové.

 

VÝSTAVA VLASTNÍ POKOJ - Růžena (Zátková a ty druhé) 

28. duben – 31. květen 2011 

 

VERNISÁŽ 

27. dubna 2011, 18 hodin 

Součástí večera futuristická hudební férie v podání Sester Havelkových. 

 

PŘEDNÁŠKOVÝ CYKLUS 

RŮŽENA (ZÁTKOVÁ A TY DRUHÉ) / ŽENY KURÁTORKY O ŽENÁCH UMĚLKYNÍCH 

 

Přednáškový cyklus, v jehož rámci historičky umění představí víceméně neznámé české umělkyně. 

 

28. duben 2011, 18 hodin 

Úvodní přednáška

Alena Pomajzlová

RŮŽENA ZÁTKOVÁ

 

4. květen 2011, 18 hodin 

Anna Pravdová

EDITA HIRSCHOVÁ

 

12. květen 2011, 18 hodin 

Daniela Kramerová

EVA KMENTOVÁ

 

19. květen 2011, 18 hodin 

Martina Pachmanová

MARIE GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ

 

24. květen 2011, 18 hodin 

Vanda Skálová

MIRKA MIŠKOVSKÁ

 

Doprovodný program se koná pod záštitou Marie Kousalíkové, starostky Městské části Prahy 6. 

 

Produkce doprovodných programů: Vladana Rýdlová, Klára Vomáčková, Daniela Sommerová, Petr Mändl

Koncepce výstavy Vlastní pokoj – Růžena (Zátková a ty druhé): Klára Vomáčková

 

POŘADATELÉ DOPROVODNÝCH PROGRAMŮ

Porte, Taktika Muzika, Arbor vitae societas

PARTNEŘI DOPROVODNÝCH PROGRAMŮ 

ČD Cargo, Městská část Praha 6, Arthotel, Svoboda & Williams | Realitní kancelář v Praze

 

www.ruzenazatkova.cz, www.arborvitae.eu, www.hrad.cz, www.porteos.cz